Balada letní
Ivo Jahelka
| 1: | VzdEuch voněl senem, lAétem a sEexem, před svatým JenHem v kAapličce smEek' jsem, vzpomněl na Vénu z PrAostřední LhEoty, cDo kvůli sAenu mHěl jen trampotEy, kF#moníčkem VG#menci bC#mývaly dAěvy, vdAmané, i s vEěnci, MF#marušky, HEvy, dF#mobýval tG#měla jC#mim tajným klAíčem, kAmaždá ho chtEěla, zmF#mámená chtHíčem. | 
| R: | JEinak vonAí sG#meno konC#mím, jAinak zamEilovanHým, fEouká z polAí, lG#máska bolC#mí, nAevěř snům slEibovanAýmH. | 
| 2: | Padala rosa, když Véna s Radkou přes pole prosa kráčeli zkratkou, znal Véna postup milostné lekce, dívenky podstup překonal lehce, jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, do sena v louce v objetí klesli, už ruka vjíždí pod riflí slupku a pohyb hýždí natřásá kupku. | 
| 3: | Frontální systém postoupil zníží, po nebi čistém mračna se blíží, Jeřábek děda viděl to oknem, dostal strach, běda, že seno mu zmokne, vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, viděl už špatně a měl vadu sluchu, kabát do deště popad' ze židle, a v kůlně eště trakač a vidle. | 
| 4: | Co se dál dělo, jaký byl vývoj: na těle tělo v seně jak příboj, a před tou kupkou bylo zřít dědu, s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, i v dobrém bydle neztratil fortel, mihly se vidle a stvrdily ortel, pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem. | 
| *: | ZpEíval jsem schválně nAa Vény pEočest, jak origHinálně přAipravil Eo čest, nF#mebývá zvG#mykem C#mo noci pArvé, by chlAmap ztratil s křEikem pF#můl litru kHrvEe. | 
 Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
 Název písně: 
 Interpret(i): 
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
      Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste. 
  Neuloženo trvale!!!  Pouze  změna  prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte. 
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
| Výsledky hledání:  |